zaver.xml

<part>
  <para>
    K žádné bitvě mezi vydavatelským průmyslem a kopírující veřejností
    nedojde. Nečekejme žádné vyvrcholení, rozuzlení ani to, že se z
    rozvířeného prachu sebevědomě vynoří jednoznačný vítěz. Namísto toho se
    objeví - ostatně už se tak děje - dva souběžné proudy kreativní práce:
    <preklad id="proprietary" pad="1"/> a svobodný. Každým dnem se
    budou další a další lidé dobrovolně přidávat k tomu svobodnému, a to z
    nejrozmanitějších důvodů. Některým se bude líbit, že zde nejsou žádní
    vrátní ani uměle vytvořené bariéry. K tomu, aby se dílo prosadilo, může
    postačit jeho vlastní kvalita a to, že ho si o něm lidé řeknou. Ačkoliv
    ani v tomto svobodném proudu nebude nic bránit používání tradičních
    technik marketingu, nebude mnoho důvodů vynakládat na ně
    prostředky. Mnohem důležitější roli zde hraje neformální doporučení a
    (sociální) sítě umožňující hodnocení. Jiní se do svobodného proudu zapojí,
    aniž by opustili ten <preklad id="proprietary" pad="4"/> . Přitom
    dají k dispozici určitou část své práce, ať už to budou považovat za
    reklamu nebo za experiment. Další autoři prostě zjistí, že v <preklad
    id="proprietary" pad="6"/> proudu tak jako tak nemají šanci na
    úspěch a usoudí, že i oni mohou své dílo zpřístupnit veřejnosti.
  </para>

  <para>
    S tím, jak množství volně dostupného materiálu poroste, postupně zmizí
    jeho stigma. Rozdíl mezi vydávaným a nevydávaným autorem býval tradičně v
    tom, že sehnat se daly knihy jen od toho prvního. To, že někomu vyšla
    kniha, něco znamenalo. Takové dílo s sebou neslo auru uznání; znamenalo
    to, že někdo vaši práci posoudil, schválil a dal na ní pomyslné
    razítko. Teď se však rozdíl mezi vydávaným a nevydávaným ztenčuje. To, že
    někomu vychází kniha, nebude brzy znamenat nic víc než to, že vaše dílo
    našel nějaký redaktor a shledal, že stojí za vytištění ve velkém nákladu,
    eventuálně za marketingovou kampaň. To se může projevit na popularitě
    díla, žádným zásadním způsobem to však neovlivní jeho dostupnost. I nadále
    bude tolik "nevydaných", ale přitom kvalitních prací, že chybějící
    vydavatelský "rodokmen" se už nebude automaticky považovat za argument
    proti autorovi. Svobodný proud sice nevyužívá tradiční copyright, má však
    smysl pro něco jako "credit right" ("právo na uznání", resp. kredit,
    pozn. překl.)  a toto právo, byť neoficiálně, uplatňuje. Při kopírování
    díla nebo jeho části se zpravidla uvádí jméno autora, na druhou stranu je
    snadné zjistit a veřejně odsoudit případy, kdy se někdo snaží kredit
    autora zcizit. Stejný mechanizmus, jenž usnadňuje kopírování, velmi
    komplikuje plagiátorství. Je těžké tajně využívat práci někoho jiného,
    jestliže vyhledávací server Google snadno najde originál. Již dnes je
    například běžné, že učitel, který má podezření, že student místo své práce
    odevzdal podvrh, zcela rutinně zadá reprezentativní fráze odevzdané práce
    do Googlu.
  </para>

  <para>
    Tváří v tvář takovéto konkurenci nemůže <preklad id="proprietary"
    pad="1"/> proud přežívat navěky. Přitom ale nebude nutné, aby copyright
    někdo rušil; skutečný hybný moment změny je v tom, že tvůrci se budou
    svobodně rozhodovat k vydávání svých prací takovým způsobem, který
    neomezuje jejich kopírování. Neboť přesně to je v jejich zájmu. V určité
    fázi bude zřejmé, že veškerá zajímavá tvorba se odehrává ve svobodném
    proudu, a do proudu <preklad id="proprietary" pad="2"/> lidé
    prostě přestanou přispívat. Legislativa copyrightu snad zůstane formálně v
    knihách, z praxe se však postupně vytratí. A protože se nebude využívat,
    zakrní.
  </para>

  <para>
    Druhá možnost je, že zůstaneme nečinně sedět a dovolíme, aby se tento
    proces zastavil. Umožníme to tím, že dovolíme výrobcům, aby do hardwaru
    zabudovávali prvky "ochrany", které nám brání v legitimním
    kopírování. Nebo dovolíme, aby se copyrightová lobby do té míry zmocnila
    našich parlamentů, že se budeme neustále ohlížet z obav před copyrightovou
    policií. A konečně tím, že se budeme zdráhat využít plně potenciál
    svobodného proudu. To vše jen proto, že nás někdo nepravdivě poučil o
    podstatě copyrightu.
  </para>

  <para>
    Budeme-li chtít, můžeme se dožít světa, kde výrazy "už není v tisku" nebo
    "vzácná kniha" budou nejen zastaralé, ale i prázdné.
    Můžeme se ocitnout v úrodné a životem pulzující zahradě prací,
    které se neustále zdokonalují. Motivací k tvorbě nebude průzkum trhu
    prováděný vydavatelem, nýbrž jen hluboké přání autora zpřístupnit své dílo
    čtenárům. Školy už nikdy nebudou odkázané na zastaralé učebnice jen
    proto, že vydavatel stanovil příliš vysokou cenu. A váš počítač vám
    kdykoliv dovolí posilat známému píseň.
  </para>

  <para>
    Jeden způsob, jak k tomuto stavu dospět, je zpochybnění mýtu o
    copyrightu. Kopírování není krádež ani pirátství. Je to věc, kterou jsme
    dělali po tisíciletí, až do vynálezu copyrightu. A budeme to moci dělat
    dál. Jen nesmíme dovolit, aby nás omezovaly staromódní pozůstatky systému
    cenzury ze šestnáctého století.
  </para>

  <para>
    <emphasis>Tento článek je zveřejněný pod svobodným copyrightem. Můžete ho
    bez omezení dále šířit, používat jeho části nebo jej upravovat. Šíříte-li
    upravenou verzi, změňte prosím údaj o autorovi.</emphasis>
  </para>
</part>