uvod.xml

<part>
  <para>
  <!--
      TODO: "policies" - "taktika", nebo dokonce "politika"?
  -->Strategie nahrávacích společností spočívající ve vedení soudních sporů s
náhodně vybranými lidmi, kteří sdílejí nahrávky, neotřese jednou
skupinou lidí: historiky, kteří se specializují na <preklad id="copyright"
pad="1"/>. Právě oni již vědí to, co ostatní zjišťují postupně: prvořadým
smyslem <preklad id="copyright" pad="2"/> nikdy nebylo to, aby umělci
dostávali zaplaceno za svou práci. <preklad id="copyright" pad="1"
velke="true"/> rozhodně nevznikl na podporu těch, kdo tvoří, nýbrž na podporu
a z iniciativiy těch, kdo se starají o <firstterm>distribuci</firstterm> -
vydavatelů a v současné době také nahrávacích společností. Ve světě, ze
kterého díky Internetu zcela zmizely náklady na distribuci, už ale nemá smysl
sdílení omezovat a tím vynucovat platby za centralizovanou
distribuci. Opuštění (koncepce) copyrightu je nyní nejen možné, nýbrž i
žádoucí. Prospěch by z toho měli jak umělci, tak jejich příznivci. A to nejen
z finančního, ale též z estetického hlediska. Namísto nahrávacích společností,
které v roli "vrátných" rozhodují, co šířit lze a co ne, by se proces šíření
řídil skutečnou kvalitou konkrétních děl, a to mnohem citlivěji. Mohli bychom
se dočkat návratu k původní a bohatší <!--
 TODO cosmology
 Mj., ma "tvorivosti" byt taky uvozovkach?
 -->sféře
tvořivosti - takové, v níž je kopírování a vypůjčování částí děl od
ostatních samozřejmou součástí tvůrčího procesu. A zároveň způsobem, jak
projevit uznání původnímu tvůrci a jak vylepšit to, co zde již bylo. A nakonec
by vyšla najevo nepravdivost tvrzení, že umělec potřebuje copyright k tomu, aby
si vydělal na živobytí. Toto tvrzení je od začátku falešné.
</para>

<para>
Nic z výše uvedeného však nenastane, dokud zde bude prostor pro nahrávací
společnosti. Celý vydavatelský průmysl se už po tři století velmi intenzivně
snaží zatemnit skutečný původ copyrightu a současně živí mýtus, že jej
vymysleli spisovatelé, resp. umělci. A také v současnosti jsme svědky kampaně
za zpřísňování zákonů proti sdílení a za nové mezinárodní úmluvy. Ty mají
přesvědčit jednotlivé státy, aby se podřídily <preklad id="copyright" pad="3"/>
v tom nejpřísnějším smyslu a aby - pokud možno - odradily veřejnost od diskuze
o tom, komu má <preklad id="copyright" pad="1"/> vlastně přinést prospěch.
</para>

<para>
Výsledek tohoto úsilí je vidět v reakcích veřejnosti na soudní spory spojené
se sdílením (nahrávek). I když se většina lidí shodne na tom, že v daném případě
vydavatelský průmysl už zašel příliš daleko, za problém se považuje jen míra
sankcí. Jako kdyby nahrávací společnosti měly pravdu a pouze se při
uplatňování svých práv uchýlily k neúměrné síle.
</para>

<para>
Nahlédneme-li do skutečné historie <preklad id="copyright" pad="2"/>,
pochopíme, jak přesně takováto reakce hraje vydavatelskému průmyslu do karet.
Nahrávací společnosti se ve skutečnosti netrápí nad tím, zda v těchto soudních
sporech budou vyhrávat, nebo prohrávat. A z dlouhodobého pohledu ani samy
nevěří, že se jim podaří sdílení vymýtit. Ve skutečnosti totiž bojují o
něco mnohem většího. O udržení obecného povědomí ve vztahu k tvůrčí práci,
totiž že výsledky duševního úsilí by měl někdo vlastnit a že by někdo měl
řídit jejich kopírování. Ohromujícího úspěchu dosáhl vydavatelský průmysl tím,
že celou věc formuloval jako zápas "obklíčeného umělce", který údajně
potřebuje <preklad id="copyright" pad="4"/> k zajištění příjmů, proti
"nemyslícím masám", které si raději zkopírují píseň přes Internet, než aby za
ni zaplatily adekvátní obnos. Vydavatelům se podařilo dosadit předpojaté pojmy
"pirátství" a "krádež" za přesnější pojem "(z)kopírování". Je to jako kdyby
mezi krádeží kola (výsledkem krádeže je, že kolo už nemám) a zkopírováním
písně (ve výsledku ji máme oba) nebyl žádný rozdíl. Především ale propaganda
vydavatelského průmyslu nastolila všeobecnou víru, že právě díky <preklad
id="copyright" pad="3"/> si většina umělců vydělá na živobytí. A že bez bez
něj by se "soustrojí intelektuální tvorby" zadrhlo a umělci by ztratili jak
prostředky tak motivaci k další tvorbě.
</para>

<para>
Bližší pohled do historie přesto ukazuje, že měl-li být lidské tvořivosti
umožněn rozkvět, nebyl <preklad id="copyright" pad="1"/> nikdy podstatným
faktorem. <preklad id="copyright" pad="1" velke="true"/> je výsledkem
privatizace státní cenzury, která byla v 16. století zavedena v Anglii. K
žádnému povstání autorů, kteří by se zničehonic domáhali právní obrany proti
kopírování svých děl ostatními, tehdy nedošlo. Nejen, že autoři ani v nejmenším
nepovažovali kopírování za krádež, kopírování jim naopak lichotilo. Převážná
část tvůrčí práce vždy závisela na celé řadě finančních zdrojů: práce na
zakázku, platy za vyučování, granty, stipendia, přijetí záštity atd. Na tom
se zavedením <preklad id="copyright" pad="2"/> nic nezměnilo. To,
co přinesl <preklad id="copyright" pad="1"/>, byl nový ekonomický model,
spočívající v masovém tisku a distribuci, který poměrně malému počtu děl umožnil
přístup k širšímu publiku a současně zajistil významný zisk distributorům.
</para>

<para>
S příchodem Internetu, který umožňuje okamžité sdílení bez jakýchkoliv nákladů,
se tento ekonomický model stal zastaralým. Ale nejen to. Začal i překážet
užitku, který měl společnosti údajně přinést <preklad id="copyright" pad="1"/>.
Zákaz svobodného šíření informací je pouze v zájmu vydavatelů a nikoho jiného.
Vydavatelé si zajisté přejí, abychom věřili, že zákaz sdílení nějakým způsobem
souvisí s možnostmi umělců vydělat si na živobytí. Takové tvrzení však neobstojí ani
při letmém
zkoumání. Valné většině umělců copyright žádný ekonomický užitek nepřináší.
Ano, existuje několik málo hvězd (z nichž některé skutečně mají talent),
kterým se od vydavatelského průmyslu dostává podpory; tito umělci dostávají
lví podíl z investic do distribuce a také generují odpovídající zisk.
Protože však mají při vyjednávání silnější pozici než ostatní, rozděluje se i
jejich zisk za jiných podmínek. Není náhodou, že právě tyto hvězdy vydavatelé
vyzdvihjí jako příklad užitečnosti <preklad id="copyright" pad="2"/>.
</para>

<para>
Pokud bychom ale tuto malou skupinu považovali za reprezentativní vzorek,
zaměňovali bychom realitu s marketingem. Život většiny umělců takto nevypadá a
současný <!--
%TODO "spoils system". "*zalozeny na* rozdelovani koristi"?
-->systém, srovnatelný s rozdělováním kořisti,
jim nikdy neumožní změnu k lepšímu. To je i důvod, proč stereotyp ožebračeného
umělce v klidu přežívá i po třech staletích.
</para>

<para>
Kampaň vydavatelského průmyslu za zachování <preklad id="copyright" pad="2"/>
se vede z čistě sobeckých zájmů, ale k jasné volě nutí každého z nás. Buď
budeme sledovat, jak naše kulturní dědictví vkládají do prodejního automatu a my
si je musíme kus po kusu kupovat zpět, nebo přehodnotíme mýtus o copyrightu a
najdeme alternativu.
</para>

</part>